so 13. 9. a ne 14. 9. – Vicenza a domů

plán: odjezd z Florencie, Vicenza a/nebo Padova, ubytování u Padovy; prohlídka Padovy, cesta domů

realizace: odjezd z Florencie, Vicenza – procházka po městě, oběd, zmrzlina, Teatro Olimpico, katedrála, park, déšť, ubytování, déšť; cesta domů

V sobotu jsme se vydaly na pozvolnou cestu domů. Z Florencie jsme odjely do Vicenzy (opět po dálnici přes Apeniny, ale tentokrát schválně ještě po staré větvi vedoucí po povrchu), kterážto od ní není úplně blízko, takže jsme jako první zamířily najít oběd. Našly jsme ho v takovém pěkně barevném podniku. Na venku vystaveném menu jsme jídlo viděly, ale v italském ho schovali do kategorie „aperitivo“, kde jsme ho nečekaly z důvodů, jímž jistě rozumíte, takže jsme ho našly až v anglickém. (⁠◠⁠‿⁠◕⁠)

Po obědě jsme obhlédly Basilicu Palladianu, která není opravdovou basilikou, jak ji známe dnes. V 16. přistavěl architekt Andrea Palladio venkovní oblouky a další prvky k již existujícímu gotickému paláci a pojmenoval budovu podle římských basilik. Dřív v paláci sídlila vláda, dnes se tam pořádají výstavy.

… a pak jsme se zamířily, s drobnou zastávkou na zmrzlinu, podívat do Teatra Olimpica, nejstaršího zachovaného zastřešeného divadla v Evropě, které si nechali taky v 16. století postavit místní milovníci (římského) divadla (taky od Palladia).

Cestou zpět jsme prokličkovaly uličkami a podívaly se ještě na katedrálu. Zatímco před obědem se městečko zdálo docela ospalé, po obědě se ukázalo, že se spíš všichni připravovali – cestou k divadlu jsme narazily na malou protitrumpovskou demonstraci a cestou ke katedrále zase na průvod, který vypadal jako nějaká městská slavnost.

Od katedrály jsme se pomalu vydaly zpět, ale ještě jsme se na chvíli posadily v místním parku. V dáli se ale zanedlouho začalo ozývat podivné dunění, takže jsme se raději zvedly a šly – a ještěže tak, stejně jako loni v Peschieře del Garda, sotva jsme nasedly, rozpršelo se.

Když jsme zastavily u hotelu v Padově, naštěstí nepršelo, ale chvíli poté, co jsme se ubytovaly začalo pršet i tam, takže jsme večerní prohlídku města zrušily. Druhý den ráno jsme naznaly, že než abychom se honily, radši pořádnou prohlídku necháme na příště, ať teď máme cestu domů co nejpohodovější.

(chodba hotelu, velmi fancy)

(Wörthersee z našeho oblíbeného odpočívadla na cestě domů)

(kopečky u Vídně)