pá 12. 9. – Pisa

plán: Florencie

realizace: Pisa – křtitelnice, katedrála, jedna naprosto totálně rovná věž, procházka po městě, Campo Santo, muzeum fresek, žádné hradby, moře – hodně moře, vlny, západ Sluncete

V pátek jsme jely do Pisy, která je od Florencie něco málo přes hodinu cesty. Na památky kolem věže je jednotná vstupenka, u níž si vyberete čas, kdy chcete jít na věž a kromě toho můžete kdykoli v tom dni jít do všech ostatních památek okolo. Když jsme přijely, měly jsme ještě skoro dvě hodiny do termínu na věž, tak jsme začaly kruhovou křtitelnicí, ze které byl i pěkný výhled na katedrálu.

Do katedrály jsme se vydaly vzápětí.

Po návštěvě katedrály jsme si do skříněk odložily zavazadla, protože do věže se smí jen s foťákem a/nebo mobilem. 

(úplně rovná věž v Pise (a nějaká paní))

Stoupat věží nahoru bylo trochu jako chodit na lodi v hodně pomalém vlnobití. A když člověk moc nemyslel na to, že místo zábradlí má věž jen takové ty síťované zátarasy 

(a nemyslet na to šlo celkem snadno, narozdíl od nejmenovaného schodiště v Luce), nahoře to bylo vlastně docela normální.

Dokud jste si teda nevšimli těch zvonů. (⁠≧⁠▽⁠≦⁠)

(no dobře, tak asi je trošičku nakřivo)

Vyzvedly jsme si kabelky a vyrazily na oběd a do městaa, v němž bylo (nepřekvapivě) mnohem méně turistů.

(focení šikmé věže tak, aby vypadala rovně je asi můj nový žánr fotografie 0:) )

(to bílé, v čem je zapíchnutá ta růžová lžička, je pusinková pěna, ještě měli čokoládovou)

(gotický kostelík na nábřeží, byl otevřený, ale uvnitř byl prázdný až na nějaké promítání)

Po procházce jsme se zašly podívat ještě do Campo Santa, takové výstavky náhrobních kamenů a fresek.

Po něm jsme se ještě podívaly do muzea fresek, ale už jsme měly docela dost, takže poslední muzeum, katedrální, jsme vynechaly a radši vyrazily ještě k moři. Chtěly jsme ještě nakouknout na hradby, ale od vydání průvodců, kde psali, že je to zadarmo, uběhlo moře času a už za ně chtěli peníze, což kdybychom je chtěly projít pořádně, by asi nevadilo, ale chtěly jsme na ně jen nakouknout, tak jsme je vynechaly (stejně je asi za čtvrt hodiny zavírali.

(přímořská toskánská krajina)

Po menší perietii s parkovacím automatem (žral jen mince větší než dva eurocenty, přestože měl žrát i karty), který jsme možná už ani krmit nemusely (poslední placená hodina a bylo tam pět a půl auta), ale jeden nikdy neví, jsme se na chvíli usídlily na pláži. Vlny byly pořádné, původně jsem si chtěla mýt vlasy až v neděli doma, ale moře bylo jiného názoru…

Co jsme si ani neuvědomily, když jsme tam jely, stíhaly jsme taky tak akorát západ Slunce.

(tohle je chvíli před ním)

(Doplním video s vlnami, takhle na fotce vypadají docela krotce. :D)
Pak jsme se zastavily ještě v (myslím) Coopu tak novém, že ještě v mapě a i nebyl, a pak už šupky dupky do Florencie.