čt 11. 9. – slunečná Florencie

plán: Florencie

realizace: fronta, katedrála, oběd, zjištění, Medicejská kaple, autobus, Růžová zahrada, výhledy a dav

Dnešní předpověď pro Florencii byla zcela opačná než včerejší. Jen J. se necítila dobře, takže jsme s mamkou vyrazily objevovat město samy. Opět nás zasáhly vstupenky nakoupené předem on-line, ale vzhledem k tomu, že už včera bylo jasné, že se do Florencie budeme muset vrátit, abychom si ji užily pořádně, nebyla to až taková tragédie. I když…

Jako první jsme se zašly podívat na basiliku svatého Kříže, u níž stojí socha Dante Alighieriho, a pak jsme vyrazily omrknout katedrálu, do níž je vstup zdarma, když si vystojíte frontu… hodinovou. Večer jsme se ještě koukaly, zda přecejen nejsou lístky na Brunelleschiho dóm (a katedrální zvonici a křtitelnici a dvě muzea), ale ne, nejbližší volné byly až na 9. října (na florentský dóm objednávat lístky opravdu s předstihem!) – takže jsme ho tentokrát viděly jen zespodu. Katedrála je zevnitř taková obyčejná (obzvlášť když se srovná se všemi těmi zdobenými kostely, co jsme viděly loni), jediná výraznější výzdoba je ta kupole.

(galerie Uffizi z minibusu)

(basilika Svatého Kříže)

(katedrála s dómem)

(zvonice)

(na modré tečce končila fronta, u červené šipky je vchod)

Po frontě a katedrále jsme zamířily hledat oběd, prošly jsme uličkou plnou kožených výrobků (jejichž produkcí je Florencie známá, psali v průvodcích) až k tržnici, v níž bylo spousta krámků s jídlem (hotovým), ale málo míst k sezení, tak jsme nakonec našly restauraci až v nedaleké uličce. Po obědě jsme si daly zmrzku v cukrárně na rohu (měli i příchuť Earl Grey, ale dávala jsem si už maččovou a sezamovou (⁠╯⁠︵⁠╰)) a během vybírání a objednávání se spustil obrovský slejvák… a zase přestal.

Se zmrzlinou jsme se vydaly ke galerii dell'Academia, abychom se podívaly na sochu atraktivního nahého mladého muže, ale když jsme se ptaly, která fronta je která, dozvěděly jsme se, že bez předem koupených lístků se čeká hodinu a půl a… už jsme dneska v jedné frontě stály a to stačilo. Stejně chceme do Florencie znovu. Místo toho jsme se tedy šly podívat na Medicejskou kapli, která v přízemí, kde měli hrobčičky a relikviáře (asi tak milion relikviářů), nevypadala až tak moc cool, ale pak jsme vyšly do patra a… wow.

(nějaké umění před kostelem svatého Vavřince, z jehož zadní strany je Medicejská kaple)

Po kapli bychom ještě nějaké menší památky stíhaly, ale už jsme byly trochu utahané a úplně jsme se necítili ani na procházku po zahradě Boboli a místo toho jsme rozhodly podívat se na zahradu Růžovou. Mám neurčité podezření, že autobus, kterým bychom se dostaly k zahradě nejblíž, měl nějakou objezdnou trasu, kterou zase nereflektoval ani Google, ani jejich appka, ani cedule na zastávce, nebo prostě jen nejel… ale nakonec jsme se do zahrady/parku dostaly.

Giardino delle Rose je v kopci, moc růží v ní takhle v září nekvetlo, ale přece jen nějaké jo. Chvíli jsme jen stály u zábradlí, užívaly si výhled na Florencii a pozorovali skupinku, která tam nějaké slečně dělala photoshoot.

(náměstí u nádraží, s basilikou svaté Marie)

(Starý most s galerií Uffizi a věží Starého paláce)

(cesta k Růžové zahradě podél starých hradeb)

Většina lidí se zdržovala v dolní části, takže horní jsme měly chvíli jen pro sebe, než jsme se rozhodly vyrazit podívat se úplně nahoru na kopec, kde se u dlouhého zábradlí mačkalo asi milion lidí… protože odtud byl úplně nejlepčejší výhled na Florencii ever.

(výhled z Růžové zahrady)

Chvíli jsme se přes hlavy davu kochaly, pak jsem se prodrala k zábradlí udělat pár fotek a šly jsme se podívat na druhou stranu obrovské plošiny, jen z maličké části zaplněné stánky se suvenýry a s další kopií sochy atraktivního nahého mladého muže uprostřed. Na druhé straně žádný dav nebyl, protože i když byl výhled na město pořád úžasný (a s horami v pozadí!), netyčily se v něm pamětihodnosti.

(nejlepčejší výhled na Florencii ever)

Kopec jsme sešly na straně k řece, k bráně svatého Mikuláše (Porta San Niccolò), přes parčík a terasy s umělým vodopádem a pak jsme se světly minibusy a tramvají k obchoďáku, kde jsme pořídily večeři.