plán: infocentrum, Sopoty, domů
realizace: infocentrum, Sopoty, jídlo, pláž, nezaplatitelné parkoviště, benzín, cesta domů
Po opuštění ubytování jsme se ještě jednou rychle stavili v gdyňském infocentru pro pár upomínkových předmětů a pak jsme vyrazili do prostředního města trojměstí, kterým jsme zatím jen projížděli vlakem, Sopot.
Polsky se jmenuje Sopot, česky Sopoty, v množném. Vrtalo mi to hlavou, a proto mi dovolte, abych vám představila lingvistické okénko (via Wikipedie; redakčně zkráceno):
„Sopot“ je ve slovanských zemích velmi populární název vodních toků a na nich položených osad, odvozený z praslovanského *sopotъ – „(bahnitý) potok nebo pramen“.
Polština používá název důsledně v jednotném čísle – Sopot, ale v kašubštině, kterou se v této oblasti také hovoří, je i verze v množném čísle – Sopòtë, ze které bylo běžné české (a staropolské) pojmenování odvozeno.
Tak. Doufám, že si, podobně jako já, připadáte dostatečně edukováni (^_-), a můžeme vyrazit na oběd. Na ten byl totiž po příjezdu, nesnadném nalezení parkování, cestě k Molu™ a návštěvě informačního centra tak akorát čas.
krewetková bageta
nekrewetková nesmírně dlouhá zapiekanka
Po ó udělala většina z nás to, co se po ó dělat nemá, šla se koupat. Jen taťka s tetou se šli oběd nejdřív vychodit na Molo™. Naše cesta taky nebyla krátká, konal se nákup zmrzliny a pak hledání volného místa – na (městské) pláži byla hlava na hlavě. Hlavně asi proto, že když zrovna záleželo slunce, bylo najednou na koupání ve studené baltské vodě trochu zima. A ono, jak jinak, zrovna zalezlo.
V googlemapě jsem našla zaznačené kromě Mola™ ještě Malé molo™, takže jsem se na ně přirozeně musela jít podívat – (ne)zklamalo.
Cestou k němu jsem taky narazila na napůl vyplavenou medúzu, tak jsem jí udělala kanálek, aby se mohla vrátit pořádně do moře, ale kdo ví, jestli ještě byla vůbec živá (takovéhle plavaly i na Helu). Taky tam byl úsek, kde se do vody dalo projít jen přes dva metry vyplavených řas – a pár lidí to i dělalo (⊙０⊙). Jinak ale bylo moře docela čisté, i když bylo u města.
Po koupání jsme se rozprchli do aut, ještě trošku procházkou přes městečko, které (aspoň v oblasti mezi pláží a parkovistem/nádražím) mělo spoustu pěkných domů a vilek, a (po boji s parkovacími automaty, které braly jen hotovost, ale ne padesátizlotůvky, které byly nejmenší bankovkou, již vydával bankomat) se vydali na cestu domů. My s taťkou ještě s okružní vyhlídkovou jízdu po Gdaňsku s dalšími bastiony, protože tudy jaksi vedla cesta k benzínce.
Chtěli jsme se ještě stavit do Biedronky pro nějaké dobroty, jídlo na neděli nebo možná další sešity, ale minuli jsme odbočku, tak jsme se jen stavili k mekáči na jídlo a frčeli domů.
Komentáře
Okomentovat