so 7. 9. a ne 8. 9. – Jak jsme vyrazily (ne)zmoknout do Itálie

(Fotky vloženy přes Appku, nejdou v ní otočit, takže jsou možná křivo; časem to opravím.)

Den první: cestovní

Na dalekou cestu po monarchii jsme se vydaly v sobotu ráno. Profrčely jsme Rakouském, kolem Lince… Před Salcburkem se nám podařilo zahlédnout přes svodidla a zeleň pár jezer a ak už začaly hory. Vzaly jsme to skokem přes zahraničí a pak zase zpět k Innsbrucku, hezký podél Innu, a hupky do Itálie, přes Brennerský průsmyk a kolem Bressanone/Brixenu a Bolzana/Bozenu do hor k Aldinu/Aldeinu, kde nás čekalo ubytování s minimem signálu (a na něm, bohužel, závislé Wi-Fi). Ale jinak moc fajné, postele, koupelna a tak.

Den druhý: nahoru a dolů

Druhý den jsme se rozhodly pro vycházku na horu Corno Bianco/Weißhorn. Okruhy, které našla mamka na netu ještě domaměly kolem deseti kilometrů, ale jelikož jsme neměly internet, nemohly jsme si je najít podrobněji. Takže jsme se vydaly ke Geoparku Bletterbach, kde se taky dá jít na procházku soutěskou a v turistickém centru si koupily mapu a nechaly si poradit trasu na "kopec".

Cesta nahoru probíhala celkem v pohodě, až na to, že to bylo skoro pořád do kopce (místy i rovně a dolů, tohle si zapamatujte, to je důležité), samozřejmě, sem tam kráva.

Pak přišla ta pravá legrace, posledních pět setvýškových metrů. Nejdřív kousek do „vnitrozemí“, od okraje soutěsky, pak pár cikcaků přes suťoviště a užjsme byly na hřebenu.

A po hřebenu jsme vyrazily – nejdřív jen tak zlehka a… pak došlo i na trochu horolezení. (⁠☉⁠｡⁠☉⁠)

A pak legrace přestala. Kousek před vrcholem začalo kapat... Naštěstí až tehdy, kdy už bylo dohorolezeno. Protože pak se rozpršelo pořádně. Takže jsme si udělaly jedno rychlé vrcholové selfie a šly jsme raději rychle dolů.

(Ne, že bychom se nekoukly na počasí, ale šly jsme holt pomaleji, než jsme čekaly.)

Druhou stranou to naštěstí bylo mírnější, žádné hřebeny, horolezení atp., zato to bylo pořád jen z kopce (kromě asi tak sto metrů u jedné horské chaty, kde se šlo rovně) až na dno soutěsky, již bylo potřeba překročit. A na druhé straně jen vystoupat na cestu a pak zase dolů k parkovišti. (⁠〒⁠﹏⁠〒⁠)

Na parkovišti už bylo naše auto úplně poslední a my jsme byly promočené durch.

cesta na horu: tak 4 h náročné chůze do kopce, cca 8 km

cesta z hory: tak 4 h deště a aui aui chůze z kopce, cca 6 km

podle Stravy jsme šly jen 4,59 h (ale to fakt není pravda) a 14,55 km