so 14. 9. – Do Benátek lodí

Důvod, proč jsme se ubytovaly v mobilhomeu v kempu, byl (kromě příjemné ceny) ten, že nedaleko kempu (dvě minutkyy chůze) je přístaviště lodičky, která za € 13 na dospělého jezdí každou hodinu za půl hodiny do Benátek.

Bylo to super. A houpalo to. V moři tam mají značky jako patníky a lodě jezdí mezi nimi jako po silnici.
Po přistání jsme se vypravily přes nejbližší most přes Canal Grande a pak prokličkovaly uličkami (je jich tam víc, než člověk čeká) a přes kanálky na náměstí svatého Marka.

Zrána bylo chladněji, ale turisty trochu chladu nezastaví, že jo – na náměstí bylo plno.

Vystály jsme si frontu na zvonici a nechaly se nahoru vyvézt výtahem (schody buď opravují, nebo na ně turisty nepouštějí vůbec) a rozhlédly se po Benátkách.

Ještě jsme zašly k vodě a náznaky, že jsme po těch několika dnech popocházení po městěch docela uťapané a máme hlad, tak jsem otevřela Google mapy, zahlédla tam fastfoodík, o kterém psali, že je levný, rychlý a mají moc dobrou pizzu, tak jsme tam zašly a daly si moc dobré těstoviny a tiramisu. (⁠◠⁠‿⁠・⁠)⁠—⁠☆

Občerstveny, jaly jsme se zdolávati další památky. Nejprve jsme šly obhlédnout basiliku svatého Marka… která mi přišla taková mírně přezdobená. (⁠~⁠.⁠~)'

Venku milión barev kamene, do toho tisíc ozdobiček a k tomu ještě barevné mozaiky… a uvnitř se to zas celé blyštělo mozaikami převážně zlatými, takže se mi asi nejvíc líbily vykládané podlahy, u nichž se střídaly jen asi tři barvy.

Ne, že by to bylo vyloženě ošklivé, jen jsem už nevěděla nač koukat dřív.
V basilice se dalo jít podívat i někam nahoru, odkud byla i vyhlídka na náměstí, ale vzhledem k tomu, že jsme byly na věži, oželely jsme to a vydaly se vedle do dóžecího paláce. A tam bloudíme dodnes.

nádvoří

to stejné nádvoří

Ne, bez legrace, je oooobrovský. I přesto, že tam dnes nemají prakticky žádný nábytek, mají tam v každé (gigantické) místnosti malované stropy a ty obrazy jsou v masivních pozlacených rámech, které kdyby na někoho spadly, tak ho rozmáčknou. ⊙⁠﹏⁠⊙

A obrazy ve zlatých rámech jsou samozřejmě i na stěnách (rovnou namalované na nich ve valné většině případů). Jedinými místnostmi s nábytkem (kromě vyřezávaných sedaček zabudovaných do zdí, samozřejmě) jsou ty s výstavkou zbroje a zbraní, ale ten nábytek (vitríny) je ryze moderní.
K prohlídce paláce patří i prohlídka bývalého vězení na druhé straně kanálku. Jde se do něj přes zděný mostek pojmenovaný Most vzdechů, protože prý těmi malými okýnky v něm viděli odsouzení naposledy svobodu a vzdychali při tom.

Most vzdechů (zvenku) – vlevo palác, vpravo vězení

Podle časů u fotek jsme v paláci strávily jen něco přes dvě hodiny, ale rozhodně nám to tedy připadalo delší, vydaly jsme se tedy už jen k tomu nejslavnějšímu mostu přes Canal Grande, Ponte Di Rialto.