ne 15. 9. – Voda v různých stavech

Když jsme tak sledovaly počasí v Itálii a zejména taky zprávy z domova, docela jsme se bály, co nás potká cestou domů. Ale kromě zasněžených vrcholků Alp (ještě, že jsme na ten kopec lezly před týdnem), pár drobounkých spršek, poklesu teploty a poměrně zazputilého mrakového deklíku, který jel nad námi (připomínal přistávající kosmickou loď), byla cesta v pohodě, nepršelo a dokonce občas svítilo i sluníčko a měly jsme i duhu.

řeka Tagliamento

Wörthersee

Zajímavé to začalo být před Vídní. Podařilo se nám tam najet do kolony, která měla možná tak čtyři kilometry, ale poskakovaly jsme v ní snad hodinu. Po chvíli jsme si všimly, že v protisměru nikdo nejede a říkaly jsme si, že to musela být ošklivá nehoda, když to zastavilo oba směry – nebo nějaký pořádně rozsypaný náklaďák. Nebylo to ani jedno, jak jsme zjistily, když jsme se konečně dostaly na konec. Vylil se tam asi nějaký potok a v protisměru šplouchal až po okraj betonového zátarasu mezi směry a na naši stranu jen trošku protíkal spodem. Když jsme tudy projížděly, tak už je v protisměru posílali zpátky, odkud přijeli.

Jinak už nás čekaly jen zajímavé mrakové kreace.

Podtrženo, sečteno

• čtyři hodiny z kopce jsou horší než čtyři hodiny do kopce
• Italové mají svá vlastní pravidla na silnicích
• nevěřte italské WiFi (na posledním ubytování oficiálně taky byla WiFi, ale chtěla registraci a ani po ní nechtěla fungovat)
• i když jsme chtěly zkoušet i nějaké místní jídlo (což v navštívené oblasti není tak úplně pizza a těstoviny), obědvaly jsme převážně pizzu a těstoviny (^•^)'
• ale byly to moc dobré pizzy a těstoviny
• kromě onoho osudného výstupu na Weißhorn se nám podařilo mít pořád celkem pěkné počasí (s teplotou se nic dělat nedalo, ale nebylo příliš zima, a znovu už jsme nezmokly)
  
• na Veronu jeden den nestačí
• na Benátky možná ani dva ne
• ale bylo to super