plán: odjezd prohlídka Vídně, ubytování, opera, prohlídka Vídně
realizace: odjezd, dlouhý oběd v Mikulově, ale parkoviště řeklo ne, prohlídka opery, ubytování, ztracena v mlze, ale bankomat řekl ne, trhy u radnice, mrááááz
- Nechce-li se vám číst obrovské množství textu bez obrázků a editace, sečkejte pár dní, než budu mít volno z práce a stihnu obrázky přidat a text projít. ;) -
V dobré výletové tradici, vyrazili jsme z Brna o něco později než bylo v plánu,takže jsme se rozhodli, že asi pojedeme rovnou na ubytování (od dvou) a pak až do města. Mno, oběd v Mikulově, trval překvapivě dlouho, nastala tedy změna plánu - rychle k opeře, abychom stihli prohlídku ve 3. Bylo to vpravdě napínavé - navigace odmítla nový cíl parkovacího domu u opery a tvrdošíjně nás vedla k hotelu, po tomto odhalení následovalo divoké kličkování vídeňskými uličkami (v závratné rychlosti 30 km/h), pronásledování popelářského vozu s vysokozdvižnou paží, který si do sebe sám sype obsah kontejnerů a... konečně jsme dorazili k parkovišti. Vjelo fo něj auto před námi, světýlka svítila v přátelsky zelených odstínech, ale závora že prý ne-e, že je plno. To bylo za pět tři.
Dostat se ke vzdálenějšímu, podzemnímu, parkovišti bylo taky celkem dobrodružné, přímou čarou supr, ale skrz chloubou každého současného velkoměsta - jednosměrky -, to chvíli působilo, že se k němu nedostaneme. Dostali... a rychle vyrazili k opeře.
Prohlídka opery trvá asi tři čtvrtě hodiny. Když jsme tedy k budově dorazili v 15:10, vůbec jsme si nebyli jistí, že nás na prohlídku vůbec pustí. Pustili. úplně bez problému. V předsálí čekalo několik skupin turistůch, podle toho, jakým jazykem chtěli mít výklad, a vzhledem k tomu, že jsme ještě chvíli čekali, než se začne, asi se nečekalo na nás. ;)
A pak to vypuklo - tanec mnohem divočejší, než vídeňský valčík, zejména proto, že byl skupinový. Jednotlivé jazykové výpravy se proplétaly jednotlivými místnostmi s nízkými i vysokými stropy, zdobený schodištěm, cisarskou lóží, občerstvovacími sály i hlediště. Kdo jste někdy byli v Mahenově divadle, layout má opera stejný, ale je trochu větší a o dost víc fancy. (Více až doplním obrázky)
Po prohlídce opery jsme se tedy jeli ubytovat a pak hurá do města. No, hurá... Nejdřív jsme vyrazili na trošku vzdálenější poměrnou zastávku, úspěšně zakoupili lístek na MHD, vystoupali na zastávku, rozhlédli se a zděšeně zase prchli dolů, abychom si zakoupili nutný módní doplněk posledních dvou tím, bez kterého většina vídeňáků nedá MHD ani ránu. :/
... a pak už teda hurá.
Vystoupili jsme u Volktheater a vydali se volným krokem k radnici, hledajíce cestou bankomat.
Byla už tma a přituhlo.
První bankomat se tvářil pochybně, tak jsme našli jiný, který rostl ve sloupu ze země. Ani na šestý pokus ale nechtěl taťkovi vydat peníze, tak jsem to zkusila já a to se povedlo. ¯\_(ツ)_/¯
A pak už hurá na trhy před radnicí - postavili tam Betlémovou stezku, různě zpracované Betlémy (ani v jendom neměli chlívek) a na druhé straně kluziště...
Komentáře
Okomentovat