plán: ubytování, večeře
realizace: ubytování, večeře, procházka
V pátek po práci jsme vyrazily vlakmo do Děčína. Maminka sice říkala, že tam nic není, a to, co tam je, je ošklivé, ale z Míšiných vyprávění jsme s Miškou nabyly dojmu, že v Děčíně, nebo jeho okolí, je brána do pekel, a co je lepší, než si takovou bránu prohlédnout s místním průvodcem?
realizace: ubytování, večeře, procházka
V pátek po práci jsme vyrazily vlakmo do Děčína. Maminka sice říkala, že tam nic není, a to, co tam je, je ošklivé, ale z Míšiných vyprávění jsme s Miškou nabyly dojmu, že v Děčíně, nebo jeho okolí, je brána do pekel, a co je lepší, než si takovou bránu prohlédnout s místním průvodcem?
Do Děčína jsme tedy dorazily kolem půl sedmé a po krátké procházce jsme se ubytovaly v hotelu kousek od náměstí (Masarykova). Už nebylo takové strašlivé vedro, což bylo fajn, ale zase byl trochu hlad. Naštěstí Míša povídala, že na náměstí otevřeli novou indickou restauraci, tak jsme se rozhodly ji vyzkoušet. Jídlo bylo moc dobré a celá restaurace moc příjemná - hezky tam propojili (relativně) starou českou architekturu s indickými motivy a moderním vybavením.
![]() |
| Děčínský zámek cestou z nádraží |
Po večeři, spokojenější, vydaly jsme se na procházku po různých pamětihodnostech, důležitých hlavně z hlediska důkazů existence brány do pekel, než historie. Ale v Děčíně rozhodně něco je a není to ani úplně ošklivé.
|




Komentáře
Okomentovat