ne 28. 7. - ... a je tam docela pěkně

plán: procházka, památky, oběd, domů
realizace: dusno, pávi, zámek, sketa?, burger, domů



V neděli jsme se ještě chtěly porozhlédnout po Děčíně po památkách a tak podobně. Bylo ale strašlivě dusno, takže jsme nakonec „jen“ zašly na zámek a na oběd a vyrazily domů.

Zámek Děčín patřil až do roku 1932 rodu Thunů(-Hohensteinů). (Tedy, před nimi ještě někomu jinému a nějakému rytířskému řádu, který z něj na chvíli udělal hrad, ale pak musel pryč, protože byl protestantský.)

Po nádvořích a zahradách pobíhají pávi.

... někdy jen poklidně zobou písek

A někdy tam pobíhá i Beth.

Mají tam tři prohlídkové okruhy - 1. zlatá léta zámku, 2. "návštěva u knížete Františka Thuna" a 3. barokní perly zámku. Šly jsme po okruzích 1 a 2, všechny tři už by byly moc dlouhé a aspoň budeme mít co dělat, až přijedeme příště. (~__^)

V zámku se nesmělo fotit, ne že by úplně bylo co, nebylo v něm nic zvláštnějšího než na jiných zámcích. Ale občas tam měli nějaké pěkné drobnosti - kličky na skříních, hodiny, stoleček s pečetěmi, pěkná futra, pěkná zeď a tak... Nu což.

První okruh byl hezký, ale víc, než o zámku jsme se dozvěděli spíš takové drby ze života Thunů, zejména o Františkovi (Antonínovi II.), který chtěl být malíř a poté, co mu otec zakázal vztah s anglickou operní pěvkyní, pořídil si tajně dítě s komornou své matky a méně tajně ještě jednodruhé a tatínek mu na to (prý) řekl, že buď si ji vezme, nebo je sketa, ale jestli si ji vezme, ať už mu nechodí na oči. (Tohle si pamatuju dobře, protože to říkali na obou prohlídkách.) No, tak si ji vzal, zámek zdědil mladší brácha Bedřich*, ale jeho potomkům dali nějakou rentu, kterou jim asi ne vždy vypláceli, protože, když se v roce 1932 (nebo tak nějak) jeden z těch potomků ozval, že chce asi 10,5 milionu korun, museli zámek (odhadovaný asi na 4 miliony) a nějaké další věci prodat.

Druhý okruh byl o tom jeho tatínkovi, tak Františku Antonínovi, který sbíral knížky. Před tím, než s tím začal jich měli asi 6 tisíc, když umřel tak už jich měli 45 tisíc.

Pastýřská skála z okna salonku - jediné místo, kde se mohlo fotit.

No, je to pěkný zámek, pěkně opravený - od Tuhnů ho koupil stát a ubydlel tam armádu. Pak tam byla německá armáda, pak zase „naše“, pak Rudá a až po revoluci ho začali opravovat, zatím je to stálo děsně moc peněz, z nichž třetinu dalo město, druhou stát a třetí EU (to taky říkali na obou prohlídkách).

Na oběd jsme se stavily do nové burgerárny, o které nám taky Míša povídala předem.

A pak se tedy jelo domů.

______
* Který měl taky syna Františka Antonína, ale ten měl jen dceru, takže po něm zámek zdědil brácha Jaroslav, který měl za ženu (Marie) sestru manželky (Žofie Chotková) Františka Ferdinanda d'Este, a tak po atentátu vychovávali jejich děti.