so 29. 9. - Když to srovnám s tím výletem do Orange...

plán: odjezd z Avignonu; Arles - římský hřbitov Les Alyscamps, aréna, amfiteátr, klášter Sain-Trophime, muzeum, procházka; Les Baux de Provence: hrad, opuštěný kamenolom s vizuální show, muzeum nějakého pána; odjezd do Marseille

realizace: odjezd z Avignonu; Arles - kufry, aréna, amfiteátr, špatné plánování, trh, creepy hřbitov a kostel, klášter, římské lázně, zmrzlina; odjezd do Marseille; zmatení na nádraží; ubytování

Žádný chléb, ale bohužel hry

Všechno začalo téměř jak se patří. Vlak do Avignonu jsme sice musely doběhnout, ale ten do Arles jsme stihly krásně. Všechna města by měla mít turistické informace u nádraží. Nebo aspoň stojan s mapkami. Jen velkou náhodou jsme  totiž našly místo, kde jsme si mohly (za € 5/kus!) odložit kufry, a jen při té příležitosti jsme získaly mapku města a povšechné povědomí o tom, co ve městě je.

K turistickým informacím se šlo kolem arény a amfiteátru, tak jsme se v nich zastavily.

Aréna byla... docela hezká. Zvenku a uvnitř, ale ne zevnitř - tam byly všude hnusné hliníkovo-překližkové tribuny a uvnitř ohrádky... v Arles se totiž pořádají býčí a zápasy.  ٩(͡๏̯͡๏)۶

velmi historické

aréna

foukalo tam a mé kolové sukni se to moc nelíbilo...

byl odtamtud krásný výhled na město

Amfiteátr, hned vedle, byl mnohem poničenější a mnohem menší než ten v Orange.

Bohužel, když to srovnám s tím amfiteátrem v Orange, tam byl aspoň audioguide, naučné tabule, ale tady... co je tady? Prd. V Aréně ještě asi dvě tabule byly, ale v amfiteátru nic, takže k Arles bohužel žádnou zábavnou historku z natáčení nepřidám.

amfiteátr

nalevo vidíte arénu

Tak zas na příště

Po amfiteátru jsme konečně, skrz trh, doputovaly k turistickým informacím. Tam jsme zjistily, že do Les Beaux nám jede autobus za deset minut (nereálné) nebo za dvě hodiny. Za dvě hodiny by byl fajn, kdyby nás autobus nevrátil zpět do Arles deset minut před odjezdem posledního možného vlaku do Marseille. Podle jízdního řádu. Ještě bychom musely vyzvednout kufry a... s nenavazujícími spoji už tu máme nějaké zkušenosti a opravdu se nám to nechtělo riskovat, takže jsme se s těžkým srdce rozhodly Les Baux vypustit, přidat ho na seznam "příště autem", podívat se na trh a další (nejen) římské památky a odjet do Marseille o dvě hodinky dřív, než bylo plánováno.

Hřbiteček, kostřivci a tak

Trh končil za půl hodiny. Prohlédly jsme si pár stánků, občerstvily se a šly se podívat na římský hřbiteček se sarkofágy.
Hádejte, co na hřbitečku nebylo. Ano, popisné tabule. A lidi. Za to tam byla široká dlouhá cesta s prázdnými sarkofágy po stranách, jež i ve slunečném dni budila obavy, kampak se nám to kostřivci schovali a odkud na nás vylezou.

(◑ .◑)

(◐. ◐)

(⊙.⊙)

cesta

sarkofágy

To ale ještě nebylo nic na kostel, který si tam lidé postavili potom a který je teď prázdný a vybydlený a není ani tróóóšičku děsivý. Ani ta krypta není strašidelná. Vůbec. (;╹⌓╹)

velmi atmosferické

Brecillian Ruins hadra

Z Les Alyscamps jsme uprchly zpět do města, podívat se na klášter svatého Trofima, kde mají křížovou chodbu zapsanou na seznamu UNESCO. Byla moc hezká, opět se jednalo o chodbu kolem nádvoříčka jako byla ta v Aix (taky UNESCO), nebo třeba v Lisabonu… asi je mají takhle všechny. Co ovšem klášter postrádal, opět, byly jakékoli naučné tabule, takže jsme ho měly prohlédnutý poměrně rychle. Podívaly jsme se taky do přilehlé katedrály, v níž měli alespoň osm tapiserií, což už je o jednu více, než v muzeu tapiserií v Aix. Ano, muzeo, dívám se na tebe.  (¬_¬)

obelisk, který si Casear přivezl z Egypta

chodba a dvoreček

 

Lázně a do Marseille

Naučené tabule chyběly také ve starých římských lázních – tedy, byly tam dvě, což je lepší než nic, že…

kousek  římských lázní - vypadá jako vytápění podlahy, ale kdo ví

Rhôna

A pak už jen šupky hupky na zmrzlinu, pro kufry a na vlak do Marseille.

… kde nám navazující vlak na ubytování ujel, protože jsme nemohly najít nástupiště. Co je tak těžkého na zřízení srozumitelného značení? :/ Asi všechno. Ještě, že jsme měly dvě hodiny k dobru a mohly jsme na ten vlak jedoucí za hodinu v klidu počkat.

Ubytování v hotelu F1 bylo opět kdesi v háji, téměř v malém městečku na předměstí Marseille, odkud to bylo do jakéhokoli supermarketu tři čtvrtě hodiny pěšky. Naštěstí u nedaleké křižovatky měli pěknou pekárnu, takže jsme takhle na večer neumřely hlady…