út 25. 9. - Po sedmihodinovém letu na Brusel přistály nedaleko Marseille

plán: odlet z Prahy, přestup v Bruselu, přílet do Marseille, odjezd do Aix-en-Provence, ubytování
realizace: čekání, odlet z Prahy, zběsilý běh, lov, odlet z Bruselu, zběsilý běh, odjezd z Marseille, noční procházka Aix-en-Provence, ubytování, úleva


Vzhůru do oblak, časem

Bylo nebylo, na letiště jsme dorazily s dostatečným předstihem. Kufry úspěšně odbaveny i zamířily jsme za hranice příčetnosti volně přístupných míst, k bráně a tak dále. 
Čekáme. Tady se furt čeká...

O chlebu a vodě - kéž by!

Boarding začal později a když jsme nasedli, byli jsme uvědoměni, že v Bruselu je jen jedna volná runway a že tedy odletíme až za dvacet minut. Tím se nám stáhla hodina na přestup na asi 20 minut. LOL, říkáte si… no, nám do smíchu příliš nebylo, neb se ukázalo, že i takové společnosti jako Brussels Airlines musí šetřit a občerstvení (včetně pití) dává zdarma jen první třídě a ostatní si ho musí zaplatit. Yay! 
Přistáli jsme v Bruselu a měly jsme hlad. V letadle nám naštěstí všem prozradili, u kterých bran jsou naše případné navazující lety, takže jsme let do Marseille nemusely hledat a mohly jsme napjatě běžet rovnou k naší bráně. 
Mno. Náš druhý let měl hodinu zpoždění. Což nám dalo čas, leč poměrně málo příležitostí, vyřešit hlad. Všechna občerstvení a předražené letištní obchody totiž začaly zavírat, sotva jsme se k nim přiblížily. Nakonec se nám však podařilo něco ulovit v Relayi a mohly jsme se (ne)spokojeně vrátit k naší bráně. 
I ukázalo se, že nám přidali další čtvrt hodiny. 
To už nás zneklidnilo natolik, že jsme začaly intenzivně ověřovat, kdy že nám jede poslední autobus z letiště a kolik stojí taxík, kdybychom ho nestihly. Já jsem se nakonec vyděsila až tak, že jsem se odvážila na letiště do Marseille zavolat a všechny tyto informace ověřit. 
obrazy s andělíčkem dělajícím reklamu na vlámské muzeum v Bruselu a otravujícím tím znavené cestovatele
V letadle nám naštěstí sdělili, že let nebude trvat slibovanou hodinu a tři čtvrtě, ale jen hodinu dvacet, směle jsme tedy opět pojaly naději, že autobus v 0:25 stihneme.
bruselské letiště #noFilter #wokeUpLikeThat

někde nad Francií

Vůně léta

Letadlo přistálo, my jsme z něj vyletěly jako by nám za patami hořelo (doufám, že ne, z toho by ještě byla nějaká trouble), seběhly jsme ke kufrům a odsprintovaly s nimi ven z letiště. Napoprvé, přirozeně, na špatnou stranu, ale když se nám podařilo uplatnit dlouholeté cestovatelské zkušenosti z rozkódovávání roztodivných plánků a mapek a přirovnat doposud nepochopitelný plánek k tvaru letiště, netrvalo dlouho a mohli jsme celých následujících deset minut vdechovat cigaretový kouř našich budoucích a dost možná i minulých spolucestujících. (Nicméně, když jsme od nich poodstoupily, vzduch byl protknut středomořskou vůní léta – borovic a (vzdáleného) moře, hmmm…) 
Usazené v autobuse a převalující si v hlavě, proč jsem proboha paní autobusačce na otázku, zda jedeme do Aix-en-Provence odpověděla „Si.“ a děsně unavené jsme si oddechly, dobrodružství ale ještě nekončilo.

Dobrou noc a spát!

Na zastávce Aix-en-Provance Gare TGV se autobus naplnil! (Co dělají ti Francouzi venku takhle pozdě?) A o chvíli později nás všechny vyplivnul na Aix-en-Provence Gare Routiere (čti: autobusovém nádraží), odkud už to bylo jen coby kamenem dohodil (a že jich tam bylo plno, bo měli rozkopané všechny hlavní ulice) k fontáně a od fontány už jen pár adrenalinem nabitých kroků k našemu bydlení. 
fontána na kruháči
Jenže tu se před námi, ve stínech celoprosklennného Apple obchodu objevili dva podnapilí, mladí mužové jeden podpírající druhého, jeden opilejší než druhý a rozvláčným krokem si to zamířili přímo k naší ulici… Zpomalily jsme, ale přesto jsme je dohnaly, neb se zastavily u kopáčské ohrádky přímo před „naším“ domem. Zatajila jsem dech a zazvonila. Mládenci povalili zátarasy, ježto se s hromovým hlukem dominového efektu zřítily po celé délce ulice, zasmáli se a aniž by nás obtěžovali si to odpotáceli do dáli. Uf… 
odvážná Apple obchod
Dveře tiše zabzučely, vystoupaly jsme po schodech do třetího patra šestiúhelníkovými červenými kachličkami pokrytého domu a tam už nás uvítala francouzská vietnamská paní, velmi velmi milá a s úžasným bytem plným různých plakátů, sošek a jiných memorabilií z celé východní Asie…

Komentáře