st 26. 9. - Pryč s kostýmem, tapiserii na jeho místo!

plán: procházka po Aix-en-Provence, katedrála, muzeum tapiserií, ateliér Paula Cézanna, přesun do Avignonu

realizace: procházka po Aix, katedrála, "muzeum tapiserií", několikerá procházka kolem katedrály, oběd, ateliér Paula Cézannea, katedrála, Critical Number Reading Error, přesun do Avignonu, periférie, hotel, Carrefour

Od fontány k fontáně

Kolem sedmé hodiny ranní nás probudilo, podobně jako v Praze, kde v tuto dobu (ale i dřívější) začínají rejdit popeláři a čističi chodníků, vrtání a sbíjení, neb v Aix zrovna opravují všechny hlavní tepny. Vylezla jsem z postele, zavřela okno, vzala si teplejší deku, neb mi bylo zima… a více méně jsme pak obě spaly až do devíti (do postele jsme se dostaly až kolem druhé). 

Z ubytování jsme se vybatolily až kolem desáté (kufry jsme si mohly nechat u té milé paní odložené) a zamířily na nádraží pořídit lístek do Avignonu. Zdařilo se. 

Vrátily jsme se tedy do životem oplývajícího centra malebného městečka – domky nejvíc třípatrové, chodníky jižní, vzduch plný léta a tak… 

V turistickém centru jsme ukořistily mapku a vyrazily se promenádovat kolem fontány a po Cours Mirabeau, krásné široké ulici opěvované ve všech průvodcích. Tato zábavná činnost neměla dlouhého trvání, přestože jsme byly zdrženy pozorováním dalších menších fontán, neboť samotná ulice neoplývala délkou. Což ani tolik nevadilo, protože nám to umožnilo ponořit se do spletitých uliček plných starých známých všude po světě rozšířených obchodů. 

jedna z "dalších fontán"

věžička na náměstí s radnicí

Katedrála a muzeum falešné reklamy

Netrvalo dlouho a vynořily jsme se u katedrály svatého Spaitele (seriously), jež byla úplně zadarmo a velice hezká. Taky v ní bylo docela teplo, na takový starý kamenný dům... Koupila jsem si aspoň informační letáček za padesátník, když za vstup nic nechtěli.

křtitelnice

 

Hnedle zpátky za rohem se nacházelo "muzeum tapiserií", kde jsme mohly k našemu velkému rozčarování shlédnout výstavu o nějakém místním přírodovědci a asi půlku jeho sbírky motýlů (ne tu reprezentativní), vycpaných zvířat a lisovaných rostlin, sérii kostýmů z divadelních her (převážně Snu noci svatojánské) a sedm, ano, celých sedm, nepříliš velkých a nepříliš zajímavých tapiserií. A to vše jen za € 3,50. V muzeu tapiserií. No, nekup to. (⋋▂⋌)

kostýmy a dvě ze sedmi tapiserií

Vyhládlo nám. Myslely jsme, že vyrazíme k další atrakci a cestou potkáme nějakou restauraci, ale na žádnou jsme nenarazily. Vrátily jsme se tedy kolem katedrály na náměstí s radnicí a daly si výtečnou bruschettu se salátem, jen s mírnou "vysokohorskou" přirážkou.

radnice, naše restaurace a věžička

oběd

Špetka kultůry

A pak zas kolem katedrály a dál a dál, do kopce k ateliéru Paula Cézanna, kterýžto se v Aix narodil, tudíž jsme si řekly, že bychom ho nemusely ignorovat, když už tu jsme.

Byl moc pěkný, s velkými okny, aby tam měl dost světla, dírou ve zdi, aby odtamtud dostal jakýsi svůj obrovský obraz (#BethNEVÍnicOumění), a příjemnou zahrádkou, která asi dřív nebyla tak zarostlá, bo z ní prý původně býval výhled.

ateliér

Pro velký úspěch, katedrála podruhé

Sestoupivše z kopečku, zamířily jsme kolem katedrály k nádraží, abychom se pokusily vyměnit si lístek na dřívější, bo jsme už v Aix téměř neměly co dělat. Jenže jsme se zastavily podívat se na pohlednice, při čemž jsme zjistily, že v katedrále je krásné nádvoříčko, které jsme chtěly vidět a úplně jsme na něj zapomněly...

Nezbylo nám tedy, než se ke katedrále znovu vrátit a zeptat se na něj. Paní průvodkyně chvíli brebentily francouzsky, načež nám vysvětlily (anglicky), že nejbližší prohlídka je o půl, ale že bude ve francouzštině a že nás tam tedy ta druhá (taková milá starší paní) vezme hned, ale že neumí dobře anglicky (uměla dost pěkně)...

Cestou od katedrály (tentokrát už definitivně) jsme na náměstí u radnice potkaly stánky k unijnímu Dni jazyků. Byla tam i česká vlajka, tak jsme si s paní u stánku popovídaly. Říkala, že už u Aix pracuje přes tři roky a vysvětlila nám, co se to tam děje.

Kiks

Vyzvedly jsme kufry, počkaly na vlak nasedly... a vlak neodjel. Po kontrole vlaku jsme zjistily, že to Beth poněkud pomotala a že sice vlak, v němž jsme seděly do Marseille jede, ale až za hodinu. (*ﾟДﾟ*) Na pokladně nám vyměnili lístky na navazující TGV do Avignonu a do vlaku jsme se vrátily (díky tomu, že všichni před námi tam řešili věci fakt dlouho, jsme už ani nemusely čekat).

nádraží Avignon TGV

Po ubytování v našem F1 hotelu na periferii kus za nádražím Avignon TGV, jsme prozkoumaly nedaleký Carrefour a ulovily v něm večeři, žličky a mazací nůž.