čt 27. 9. - Ztráta času -když chvíli počkáme- hodina a pět eur

plán: Orange - amfiteátr, vítězný oblouk; Gordes - skanzen, klášter Senanque, podzemí

realizace: rozcvička, rozcvička 2, Orange - amfiteátr, cesta do Cavaillonu, klačtina, cesta z Cavaillonu, Avignon - procházka, papežský palác, park Rocher de Doms, podél řeky a kolem mostu, podél hradeb

Vstávat a cvičit...

První den v Avignonu jsme vstávaly hnusně brzy, bo jsme potřebovaly stihnout autobus do Orange. Bylo to velmi dobrodružné. Nejprve nastala potíž, že jsme si nebyly jisté, co a odkud jede z nádraží TGV na nádraží Avignon Centre. Chvíli jsme probíhaly okolo a děsily místní a řidiče autobusů angličtinou, až nám jeden z nich poradil, že to je přece vlak. Který nám odjíždí za tři minuty. Spriiiiiinnnnnnt.

hradby u nádraží

Další zpestření nastalo při odjezdu z Avignonu. Lístek říkal, že autobusem. I vydaly jsme se na nedaleké autobusové nádraží. Od sympatického mladého muže za přepážkou, který uměl anglicky a nebál se to přiznat, jsme získaly jízdní řády potřebné na cestu do Gordes, kde je takové to ikonické opatství, skanzen s prehistorickými domečky, o kterém mi říkala mamka a coolové podzemí, o kterém mi říkal internet a průvodci, a šly jsme čekat na autobus. Konečně autobus přijel, my jsme se k němu nahrnuly a řidič povídá, že ne, že to není lístek do jeho autobusu, že to je lístek do autobusu od drah jedoucího v tu stejnou dobu(!!!) odněkud od nádraží.

Autobus jel 8:35.

Bylo 8:26.

Spriiiiiinnnnnnt!

kruháč s raketkou

Autobus nás po sérii kruhových objezdů vypustil u nádraží v Orange a my jsme si zvesela, pružně (neb jsme potřebovaly stihnout zpáteční vlak, abychom stihly výše zmíněný autobus) vykročily do centra, k amfiteátru.

"V celé zemi zdejší, tudleta zeď je nejkásnější!" - Ludvík XIV.

V amfiteátru jsme dostaly audioprůvodce, který nám řekl nejen spoustu úžasných a zajímavých věcí o něm, ale taky o antickém divadle a římské kultuře a tak. Amfiteátr si prý postavila nějaká legie, co se v Orange usadila. Za jevištěm ve výklenku na zdi stávala socha nějakého božstva, ale časem ji nahradili sochou císaře. (Faktická vložka: sochy císařů se vyráběly ve velkém v Římě a vyvážely se do provincií, aby rozšiřovaly povědomí o moci a velikosti ŘŘ. Jelikož byl jejich přesun poměrně nákladný, vyráběly se s odnímatelnými hlavami, takže když se císař změnil, poslali jim z Říma místo sochy jen novou hlavu...)

vyměnitelný císař

amfiteátr z pohledu nejnižších vrstev

Po přijetí křesťanství jako státního náboženství přirozeně amfiteátr zavřeli, protože divadlo byla děsně pokleslá zábava. Za Ludvíka XIV. to tam okolo bourali, protože kvalitní šutr je jednou kvalitní šutr, ale zeď amfiteátru nezbourali, protože Ludvík o ní řekl:

"The finest wall in my kingdom."

(Asi to tedy řekl francouzsky, ale originál nám nedodali.) Je to fakt pořádná zeď. Stojí tam už přes dva tisíce let a skoro ji ani nezničili. Kdo by nechtěl takovou zeď?

nejepesnější francouzská zeď evr

Chtěly jsme se původně podívat ještě na triumfální oblouk, ale to bychom nebyly bývaly stihly autobus do Gordes, tak jsme ho zapsaly na seznam "Co vidět, kdybychom zas jely do Provence" a spěchaly na vlak. To se sice neobešlo bez menších zádrhelů, ale s ranním tělocvikem se to nedalo srovnávat.

Cavaillon - aneb cesta tam a zase zpátky

Povídal nám ten sympatický mladý muž na autobusovém nádraží, že máme vystoupit v Cavaillonu z autobusu a tam přestoupit na jiný, který jede do Gordes. Přesně v tu dobu, kdy tam ten z Avignonu přijede. A že tedy máme říct řidiči, že chceme do Gordes. Paní řidičce jsme to řekly, ale ona neuměla anglicky a drmolila na nás něco tak rychle, že jsme málem nepochytily ani hranice mezi slovy.
Po půlhodince cesty jsme vystoupily v Cavaillonu, asi o deset minut později, než měl autobus přijet a ten do Gordes už byl samozřejmě pryč. ヽ༼ ಠ益ಠ ༽ﾉ
Nezbylo nám mnoho možností - podívat se, co je hezkého v Cavaillonu a jet do Gordes o dvě hodiny později s tím, že bychom tam měly ani ne dvě hodiny, za které bychom nic nestihly vidět, protože je vše daleko, vzít si taxíka nebo se vrátit do Avignonu. Vzhledem k tomu, co by stál taxík, a že autobusy do a z Gordes jezdí čtyřikrát denně, přespávat jsme tam rozhodně nechtěly a zrovna jel autobus do Avignonu, rozhodly jsme se pro návrat a Gordes přidaly do seznamu nyní pojmenovaného jako "Co rozhodně vidět, až do Provence pojedeme příště"... ( p_q )

Moderní prohlídka starodávného paláce

Zpátky v Avignonu, značně rozčarované, chtěly jsme začít návštěvou turistických informací, ale někde jsme je minuly, možná u polorozpadlého kostelíka v pěkném parku. Prošly jsme přes centrum, kolem kolotoče (i v Aix měli na hlavním náměstí kolotoč, フムフム) až k náměstí před papežským palácem.

Palác je fakt obrovský a na živo rozhodně mnohem impozantnější. Vstup do něj není úplně malý, ale místo klasického audioprůvodce dostanete tablet Histopad, který sám pozná ve které jste místnosti a  když s ním sejmete "Time Portal", takovou krabičku v některých místnostech, ukáže vám, jak to v oné místnosti vypadalo dřív a co jsou ty divné věcičky, co tam jsou odložené. Navíc je ve všech místností s "Time Portalem" nějaká truhlička, polička, skříňka, kde je ukrytá nějaká mince a když je posbíráte všechny, [Spoiler Alert] dostanete pak v pdf na e-mail diplom (když jim sdělíte svůj e-mail)[/SA]. Taky si tam můžete udělat fotku v cizím oblečení - udělala jsem, si pro tu legraci, všechny tři, ale dle očekávání mi poslali jen jednu.

návod k Time Portalu

původní, nikdy neopravovaný strop ze 14. století

hlavní nádvoří

původní hvězdičková výmalba na současném dřevěném stropě

zde je vidět, jak onen strop vypadá dnes

Vůbec to bylo takové krásně interaktivní a výrazně to celému dni zvýšili poměrně nízké skóre.

Who wore it better? Beth or Pope XYZ?

Po prohlídce paláce už byla zavřená vedle stojící katedrála Panny Marie, tak jsme kolem ní prošly do parku, o němž v průvodci říkali, že je z něj krásný výhled, a ověřily, že nelhali. A krom toho v něm byla falešná zřícenino-jeskyně a ve dvou jezírkách tam plavaly kachničky a podřimovaly okolo.

pevnost svatého Ondřeje ve Villeneuve na druhém břehu

most

Z parku jsme vyšly na druhé straně, sešly po schodcích a podél Rhôny, avignonského mostu a hradeb zamířily zpět k nádraží.