ne 13. 7. - Na Hr... Vežu!

plán: Globe, Millenium Bridge, Tower, loď Temže, London Wall, Winchester Palace

realizace: Picadilly Circus, skoro obchody okolo, déšť, Tower, bananananana shake, London Wall, skoro Winchester Palace, Millenium Bridge, skoro Leinster Gardens

Picadilly Circus

Jako první jsme vyrazily na Picadillský Cirkus, kde... je takováta velká křižovatka, z úvodní sekvence Sherlocka a tam v okolí, v Soho jsou různé takové zajímavé obchody. No, byla to chyba. Zapomněly jsme se podívat na otevírací dobu. V Londýně totiž spousta obchodů má otevřeno v neděli, ale na rozdíl od našich sobotních obchodů, otevírají až ve dvanáct (a většinou mají do pěti nebo do šesti...), asi aby si mohli pospat. A my jsme tam přišly mezi desátou a jedenáctou... Tak jsme si je našly, vrátily se na Cirkus a jely k Toweru.

Čínská čtvrť je čínská čtvrť

Na hrad!

Když jsme vystoupily, zdálo se, že se schyluje k dešti. Ještě jsme si na chvíli sedly na lavičku, abychom něco našly na Netu (ale Tower WiFi se s námi nechtěla kamarádit, tak z toho nic nebylo), a v tom to začalo. Déšť! A představte si, Miška nebyla spokojená. 😒 Ani trochu. V dešti jsme doběhly k pokladnám... A v tom to přestalo. Déšť, pch.

"déšť"

Tower je veeeliký. Tak veliký, že jsme tam strávily aspoň čtyři hodiny. Ale mají to tam udělané moc pěkně. Mají tam prohlídky s průvodcema v takových těch hezkých oblečcích (říkají jim Yeomeni a já netuším, jak se to čte), na kterou jsme nešly, páč jsme se bály, že ho přes ostatní turisty nebudeme slyšet. Asi bychom ho slyšely, oni umí docela křičet, ale na druhou stranu už nás dost bolely nohy z obcházení hradu samotné, a kdybychom se ještě hodinu plácaly okolo s nimi, tak by asi upadly... Někdy příště. Snad. (Studentské vstupné je jen £17,80...)

Začaly jsme hradbama. Podstatně menší než ty v Dubrovníku, ale zato nabytější výstavkami. Interaktivními ošmatlávacími výstavkami. A všechny se daly fotit. To je vůbec hezké tady na Británii, že se všude dá fotit, a když se náhodou někde nemá, tak vám to řeknou třikrát předem a většinou je to tak jedna místnost a to je vše. Měli tam třeba ukázky látek, ze kterých měl král postel. Uprostřed už byly pěkně hnusné, jak na ně všichni šmatlali, ale u krajů byly čistší a daly se od sebe pěkně odlišit (měl asi tři nebo čtyři deky, dva polštáře, tři prostěradla/matrace, nebesa a závěsy). Nebo kachličky, kterýma měl král obložený pokoj, tam měli. Taky výstavku pár zbraní, co používali k obraně hradu, a něco o nějakých nešťastnících, kteří uhynuli, když se jednou jedinkrát podařilo nespokojeným poddaným proniknout dovnitř. Od té doby posílili stráže a snaží se, aby všichni poddaní, co do hradu vstupují byli spokojení. Ti nespokojení asi musí počkat venku...

ukázky látek

V jedné věži na hradbách zase měli výstavku o všemožných potvorách, co králové v průběhu času podostávali od jiných králů. Prý se na ně mohli lidi chodit koukat (někdy od 17.století, ale jen ti spokojení) a chodit mezi něma. To fungovalo až do 19. století, kdy lev ukousl nějaké paní ruku a ona umřela. Potom odvedli zvířata do zoo a bylo.

pohled z hradeb na Tower Bridge

Tam končila prohlídka hradeb, tak jsme slezly dolů a šly se podívat do fusilérie (říká se tomu tak i u nás?). Tam měli... různé zbraně a praporky a spoustu medailí. Pak jsme chvíli poseděly mezi ukradenou bustou Hitlera a ukradenou bustou Mussoliniho (dali tam lavečku, no) a vyrazily do White Tower (to velké uprostřed). Tam měli sbírku brnění nejen na lidi, ale i na koně, které vystavovali na dřevěných vyřezaných koních, taky už od krysy dávná. Miška si stěžovala, ze nemají brnění na jednorožce a na draky. S těma jednorožcema nevím, to už by mohli přestat tajit, ale ty dračí mají určitě schované ve sklepě spolu se základnou U.N.I.T. (Tam nás nepustili, nechápu proč. 😭)

White Tower

Pak jsme si se školním výletem vystály frontu na korunovační klenoty. Školní výlet sestával z malých asiatů, tak na vyšším stupni základky, o nichž jsme s Miškou nemohly rozhodnout, co jsou zač. Ona je slyšela mluvit japonsky, já čínsky, tak jsme si chvíli myslely, že jsou to Korejci, ale pak jsme se k nim dostaly na doslech a ukázalo se, že jsou to přece jen Japonci. (Asi jsem slyšela nějaké jiné turisty; Číňanů je tu, jako všude, víc.) Korunovační klenoty se nesměly fotit. Byla tam sbírka korun (každý král musel mít samozřejmě svou vlastní a ještě jednu spešl na korunovaci a jednu na normální nošení a možná ještě jednu náhradní a pak ještě jednu náhradní, kdyby se s tou náhradní něco stalo... taky tam měli nějaké septory (žezla) a orby (jablka). A mezi nimi takové ty jezdící pásy jako na letišti.

Po klenotech už nám zbývaly jen dvě věže. 😉 Krvavá věž obsahovala krátký animovaný film a povídání o synech kteréhosi krále, které po jeho smrti jeho bratr? zavřel do té věže a už je nikdy nikdo neviděl... V druhé věži mělo byt něco o mučení v Toweru, ale měli tam jen vystavené tři mučicí nástroje a k nim krátké povídání, takže celkem nic moc.

The "The Wall"

Když prolezete celý hrad, dostanete z toho hlad. Ejchuchu! Nějak se nám podařilo zjistit, kde je nejbližší McD, sedly jsme na autobus a frrrr. McD byl pěkný, se spoustou klimatizace 😕 a s přístroji na objednávání, člověk si tam v klidu vybral, co vlastně chce, naťukal to tam a pak si jen počkal, než mu to "vyrobějí". Při kontrole Internetu jsme zjistily, že ten podivný kousek staré zdi proti autobusové zastávce hned za Towerem je TA the Wall, jediný zbytek římského? opevnění v Londýně, na kterou jsme se chtěly taky podívat, a tak jsme se tam musely vrátit.

To ale nebylo to nejhorší. Další na programu byl the Winchester Palace (nevěděly jsme, že se D&S dostali až sem, ale proč ne), údajně pěkná zříceninka otevřená za hezkého počasí, které už zase bylo, onen déšť trval vážně jen asi pět minut a pak bylo zase léto, až do slunce západu, tj. kolem deváté. Hledaly jsme, hledaly, zpátky k Toweru došly... a nenašly. Až asi o dva dny později jsem zjistila, že jsem ho, ehm, hledala na, ehmehm, špatném břehu řeky, ehm... 😓 Neptejte se.

Mileniální most

Nezdařeným pokusem o nalezení jsme vypotřebovaly všechny hornobřehové atrakce a tak jsme se přesunuly k Millenium Bridge, takové té docela nové pěší lávce, co ji v šestém Harry Potter filmu zničili Smrtijedi, ačkoli v době, kdy se kniha odehrávala ještě dávno nestál.

Prošly jsme se po něm a zjistily, že kancelářský dům, co z něj lidi vyděšeně koukali, tam vůbec není. Na jedné straně je škola a na druhé Tate's Gallery. Pchm. A kousíček vedle je the Globe. Ten už ale byl dlouho zavřený, tak jsme se vydaly k metru a cestou potkaly nonstop sámošku (asi Sainsburry's), tak jsem si mohla koupit snídani (ty tam u nás totiž jedou v klasickém nedělovém režimu a už taky dávno zavřely). Yay!